Exkurze do cizích světů
16. 6. – 7. 7. 2012
Vernisáž: 15. 6., 19:00
Hranice mezi soukromým a veřejným je zpravidla velmi tenká. Mnohdy pak dokonce sporná, mizící. Na které straně stojí autorský deník, vytvářený na popud kurátorky během jednoho měsíce za účelem následné prezentace a do jaké míry je autentický? Nejedná se pouze o strategickou záležitost, deník s manipulovaným obsahem? A pokud ano, jaké strategie volí jednotlivý umělci a kolik ze svého soukromí v „na míru“ vytvářeném deníku skutečně odhlalují?
Sedm umělců a umělkyní z České republiky a Slovenska bylo osloveno s nabídkou vytvářet si během jednoho měsíce (května) autorský deník, reflektující - ne nutně – jejich zážitky a dojmy, a to s vědomím jeho následné prezentace před zraky širší veřejnosti. Forma, obsah i autenticita těchto deníků přitom ležela pouze na nich. Vystavující umělci byli tedy de facto osloveni s nabídkou obnažit & ventilovat své vnitřní já a názory před návštěvníky galerie a prezentovat své vlastní (umělecké) strategie a záměry. Nebo se naopak skrývat, schovávat vše pod maskou a manipulovat s obsahem deníku i samotným divákem. Výstavu Exkurze do cizích světů lze tedy pojmout i jako hru na pravdu a „lež“. Přičemž onu lež vlastně nepoznáme bez hlubšího vhledu, znalosti širších kontextů a soukromí jednotlivých autorů. Ti se ostatně k deníkům staví zcela rozdílně. Zatímco někteří jej pojímají jako intimní zpovědnici, studnici vlastních myšlenek a názorů, časosběrné médium stojící za hranicí veřejného. Pro jiné se deník stává čistě strategickým nástrojem, jakýmsi meta-deníkem, balancujícím na hraně mezi autentičností a promyšleným plánem.
Například Olga Paštéková je jednou z umělkyní, vytvářející si deníky již léta pravidelně a (zejména) pro vlastní potřebu, zde představené dílo je tedy silně osobní a - pro „zasvěcené“ - odhalující mnoho z autorčina světa. Velmi autentický a subjektivně zatížený je pak i deník Kamily Zemkové, doplněný o sérii kreseb. V případě obou umělkyní tedy můžeme vyloučit onu zmíněnou a záměrnou manipulaci s divákem. Snad jen v rámci Olžiny instalace, jsou jisté informace záměrně zamlženy...
V případě zbylých umělců se poté deník transformuje ze své původní formy do nové, stává se meta-deníkem, strategickým nástrojem. Například Peter Cvik prezentuje deník náčrtků a skic, se kterými povětšinou pracuje jako s předlohou pro malbu. Jeho deníkové kresby tedy autentické jsou, nicméně vznikají za určitým cílem, ne jako čistě subjektivní záznamy. Tereza Damcová poté tvoří obdobným stylem, její jednoduché kresby vznikají z hluboké potřeby kreslit denně, ale nereflektují každodennost. Je třeba brát je jen jako „cvičné“. Michaela Langová pojímá svůj deník silně konceptuálně. Za pomoci astrologie pozoruje vliv jednotlivých fází měsíce na její osobu a zaznamenává výsledky. Hraje si s formou deníku, zejména pak s materiálem. Soňa Patúcová poté pojímá deník jako voeyurskou hru, všímá si svého okolí a jeho drobných změn a zachycuje jej na fotografiích. Je pozorovatelkou, sama se však nezúčastňuje. Rastislav Podhorský vystavuje jakýsi „pěstovatelský deník“, prezentuje krátké příběhy. Není osobní. Jeho obtisk v deníku se projevuje zejména v použitých motivech. Nakonec připomeňme i Lucii Tallovou, která ve svých lightboxech zaznamenává (zprvu) nenápadné změny půdorysu bytu, jenž se bezprostředně dotýkají jí, jakožto obyvatelky bytu. Je zajímavé, že ani jeden z těchto strategických meta-deníků není, co se týče zpracování ani obsahu, „formální“.
Autorské deníky vytvářené na popud a za účelem následné prezentace, sledující nápadně i nenápadně zájmy jednotlivých umělců, pak lze v omezené míře pokládat i za autentické. Neboť ačkoliv mohou s divákem manipulovat a nejsou (pouze) odrazem vnitřního světa, osobní vklad autora je v rámci nich čitelný a nelze jej odebrat.
Magdaléna Ševčík
video:
http://vimeo.com/45722080
http://vstupdocizihosveta.blogspot.sk/
http://magdalenasevcik.blogspot.sk/2012/07/exkurze-do-cizich-svetu.html
16. 6. – 7. 7. 2012
Vernisáž: 15. 6., 19:00
Hranice mezi soukromým a veřejným je zpravidla velmi tenká. Mnohdy pak dokonce sporná, mizící. Na které straně stojí autorský deník, vytvářený na popud kurátorky během jednoho měsíce za účelem následné prezentace a do jaké míry je autentický? Nejedná se pouze o strategickou záležitost, deník s manipulovaným obsahem? A pokud ano, jaké strategie volí jednotlivý umělci a kolik ze svého soukromí v „na míru“ vytvářeném deníku skutečně odhlalují?
Sedm umělců a umělkyní z České republiky a Slovenska bylo osloveno s nabídkou vytvářet si během jednoho měsíce (května) autorský deník, reflektující - ne nutně – jejich zážitky a dojmy, a to s vědomím jeho následné prezentace před zraky širší veřejnosti. Forma, obsah i autenticita těchto deníků přitom ležela pouze na nich. Vystavující umělci byli tedy de facto osloveni s nabídkou obnažit & ventilovat své vnitřní já a názory před návštěvníky galerie a prezentovat své vlastní (umělecké) strategie a záměry. Nebo se naopak skrývat, schovávat vše pod maskou a manipulovat s obsahem deníku i samotným divákem. Výstavu Exkurze do cizích světů lze tedy pojmout i jako hru na pravdu a „lež“. Přičemž onu lež vlastně nepoznáme bez hlubšího vhledu, znalosti širších kontextů a soukromí jednotlivých autorů. Ti se ostatně k deníkům staví zcela rozdílně. Zatímco někteří jej pojímají jako intimní zpovědnici, studnici vlastních myšlenek a názorů, časosběrné médium stojící za hranicí veřejného. Pro jiné se deník stává čistě strategickým nástrojem, jakýmsi meta-deníkem, balancujícím na hraně mezi autentičností a promyšleným plánem.
Například Olga Paštéková je jednou z umělkyní, vytvářející si deníky již léta pravidelně a (zejména) pro vlastní potřebu, zde představené dílo je tedy silně osobní a - pro „zasvěcené“ - odhalující mnoho z autorčina světa. Velmi autentický a subjektivně zatížený je pak i deník Kamily Zemkové, doplněný o sérii kreseb. V případě obou umělkyní tedy můžeme vyloučit onu zmíněnou a záměrnou manipulaci s divákem. Snad jen v rámci Olžiny instalace, jsou jisté informace záměrně zamlženy...
V případě zbylých umělců se poté deník transformuje ze své původní formy do nové, stává se meta-deníkem, strategickým nástrojem. Například Peter Cvik prezentuje deník náčrtků a skic, se kterými povětšinou pracuje jako s předlohou pro malbu. Jeho deníkové kresby tedy autentické jsou, nicméně vznikají za určitým cílem, ne jako čistě subjektivní záznamy. Tereza Damcová poté tvoří obdobným stylem, její jednoduché kresby vznikají z hluboké potřeby kreslit denně, ale nereflektují každodennost. Je třeba brát je jen jako „cvičné“. Michaela Langová pojímá svůj deník silně konceptuálně. Za pomoci astrologie pozoruje vliv jednotlivých fází měsíce na její osobu a zaznamenává výsledky. Hraje si s formou deníku, zejména pak s materiálem. Soňa Patúcová poté pojímá deník jako voeyurskou hru, všímá si svého okolí a jeho drobných změn a zachycuje jej na fotografiích. Je pozorovatelkou, sama se však nezúčastňuje. Rastislav Podhorský vystavuje jakýsi „pěstovatelský deník“, prezentuje krátké příběhy. Není osobní. Jeho obtisk v deníku se projevuje zejména v použitých motivech. Nakonec připomeňme i Lucii Tallovou, která ve svých lightboxech zaznamenává (zprvu) nenápadné změny půdorysu bytu, jenž se bezprostředně dotýkají jí, jakožto obyvatelky bytu. Je zajímavé, že ani jeden z těchto strategických meta-deníků není, co se týče zpracování ani obsahu, „formální“.
Autorské deníky vytvářené na popud a za účelem následné prezentace, sledující nápadně i nenápadně zájmy jednotlivých umělců, pak lze v omezené míře pokládat i za autentické. Neboť ačkoliv mohou s divákem manipulovat a nejsou (pouze) odrazem vnitřního světa, osobní vklad autora je v rámci nich čitelný a nelze jej odebrat.
Magdaléna Ševčík
video:
http://vimeo.com/45722080
http://vstupdocizihosveta.blogspot.sk/
http://magdalenasevcik.blogspot.sk/2012/07/exkurze-do-cizich-svetu.html